3. kapitola : Hledání
Kapitola III. - Hledání
Ráno, jakmile se kouzelník probudil, šel na obchůzku po lese. Všechna zvěr chodila s ním a on si povídal nejen z Beorem, ale i s ostatními zvířaty. Toulal se po lese pěknou chvíli. Nakonec dorazil na začátek temného a magického lesa, kde narazila na chlapce.
Chlapcovi bylo maximálně deset let. Měl na sobě roztrhané oblečení a kolem krku mu vysel náhrdelník. Nahrdelník se symbolem růže a draka. Byl vysoký asi 1,7 sáhu a u pasu mu vysel nůž s kostěnou rukojetí a kalenou čepelí. Zrovna spal.
Beor se zeptal: „Co s ním budeme dělat, vkočil do lese bez pozvání.“ a kouzelník se zamyslel a pak řekl: „Nejdřív chci vědět co tu dělá pak se rozhodne.“ a tím kouzelník ukončil diskuzi.
Stoupl si před chlapce a začal zaklínat: „Avio, seme, lakoten maurie sia, nortyn hene!“ neboli jak prozradil Beorovi : „Kouzlo, magie, smrt a moc, projev se teď!“
Kouzelník chvíli zvažoval výsledek a pak řekl: „No, má velkou kouzelnou moc, mohl by složit dospělého urgala a mírně by se unavil. Myslím, že ho vezmeme do věže.“ a tak se stalo.
Když kouzelník dorazil do věže, uložil chlapce na postel v přízemí. Vedla na stolek mu položil pár kusů ovoce a džbín s pramenitou vodou.
Poté vyšel ven a rozmlouval se zvířaty, která po hodince odešla hledat jídlo a kameny. Než se vrátila, byla věž už opravená. Měřila sedmnáct sáhu bez zlaté střechy. Samotná střecha byla vysoká asi tři sáhy a široká sáhu pět.
Po dokončení své práce se najedl a vešel do věže, kde uviděl chlapce jak si čte kouzelnickou knížku s tou nejsložitější a nejsilnější magii.
Kouzelník na něj vlídně pohlédl a řekl: „Chlapče, tohle bys číst neměl. Na půjč si tuhle.“ a podal chlapci knížku s názvem Začátek pro všechny a chlapec řekl: „Děkuji. Mohu se zeptat kdo jsi?“ kouzelník se usmál a řekl: „Strážce věže U´sim a mé jméno je Adeles. Jak se jmenuješ ty?“ chlapec odpověděl: „Jurd, pane.“ poté si povídali dlouhé hodiny a kouzelník učil Jurdu jednoduchým kouzlům. Když už byla noc zeptal se kouzelník: „Nechtěl by jsi být mým učněm?“ chlapcovi oči se rozzářili a odpověděl: „Jistě velmi rád, Adelesi.“ a kouzelník řekl: „Dobře, od této chvíle nejsem Adeles, ale mistr rozumíš?“ a chlapec řekl : „Rozumím, mistře.“ kouzelník se usmál a ukázel Jurdovi, kde bude spát. Poté odešel do nejvyšího patra a až do rána se odtud ozívali rány. Jakmile odbila půlnoc bylo slyšet jak se kouzelník radoval a volal na celý les: „Mocní mágové našel jsem ho. To je konec hledání a síla dobra je vyšší.“ ale to už Jurda neslyšel, neboť spal tvrdým spánkem.